Sourozenci Rybářovi ocelovou lávkou spojili objekty banky | EXCON

Určujeme trendy
V komplexní realizaci
ocelových konstrukcí

Sourozenci Rybářovi ocelovou lávkou spojili objekty banky

Sestra a bratr Rybářovi… Sice pracují ve firmě EXCON jako vedoucí projektů, oba jsou rodilí Pražáci, ale často se nevidí a na návštěvách u rodičů se o stavebnictví moc nebaví. Spojuje je však láska k oboru a taky jedna zajímavá zakázka z poslední doby – lávka propojující administrativní budovy ČSOB v Praze – Radlicích.

„Ocelová lávka se nám oběma líbí. Já jsem stála spíše na začátku projektu, Honza se pak podílel na realizaci a předání díla objednateli,“ popisuje Veronika (28. let). Ta se do naší firmy dostala díky oponentovi své diplomové práce na ČVUT Davidu Jermoljevovi, který ji, po úspěšném absolvování Katedry ocelových konstrukcí, nabídl práci v EXCONu.

„Oceňuji velice pragmatický přístup zástupce banky, který řešil problémy velice rozumně,“ pokračuje bratr Honza (34. let) a dodal, že Verča má velký podíl na tom, že v EXCONu pracuje. „Po 14 letech práce pro Metrostav (již v rámci studia) jsem chtěl změnu. EXCON jsem znal velice dobře, vždyť již na mém prvním projektu u ocelářů Metrostavu jsem spolupracoval s mými současnými kolegy. Byla to zakázka na odsíření v elektrárně Ledvice, kde jsme dělali EXCONu subdodavatele. Své budoucí kolegy jsem pak často potkával na dalších zakázkách a také na konferencích. Jednou jsem se před Verčou zmínil, že se poohlížím po nové práci a hledám změnu. Ta nahodila udičku ve své firmě a námluvy se rozeběhly,“ vysvětluje Honza.     

Ptám se sourozenců na to, co by podle nich zatraktivnilo obor stavebnictví a zvýšilo kvalitu absolventů. „Jde o zodpovědnou práci, často mimo domov nebo teplo kanceláře. Člověk musí být tak trošku srdcař. Platové ohodnocení může proto mnohým připadat nedostatečné. Bohužel, je potřeba narovinu říci, že lidé se do stavebnictví nehrnou ani díky probíhajícím korupčním kauzám. Mám plno kamarádů mimo obor stavebnictví a ti jej charakterizují slovy – úplatky či korupce,“ říká Honza. „K tomu je potřeba připočítat i to, že na školách se stále učí zastaralým způsobem a klade se důraz na nekonečné biflování vzorců a pouček, které jsem v praxi já osobně využila minimálně. Chybí mi větší angažovanost univerzit v uplatňování nabytých vědomostí studentů v praxi, prostřednictvím stáží, návštěv odborníků na univerzitách a naopak exkurzí studentů do firem,“ nebere si servítky Veronika.

Honza aktuálně vede realizaci nových objektů pily ve Štětí. „Je to zajímavý projekt. Odpad z výroby bude přímo distribuován do nedaleké papírny a bude dále zpracován. Práci nám trochu komplikuje nepříliš dostatečná odladěnost jednotlivých úrovní projektů a návaznosti profesí, a proto se potýkáme s častými kolizemi. Na stavbě proto téměř denně musíme řešit koordinaci činností,“ vysvětluje Honza. Dále pak oba sourozenci poznamenali, že 3D modelování a BIM jsou ještě pro mnohé projektanty bohužel neznámá slova.   

Oproti tomu se Veronika nyní podílí, podle jejích slov na „odpočinkovém“ projektu v jedné pražské tiskárně. „Posledního půl roku jsem strávila v Brně řízením realizace nástavby čtvrtého podlaží administrativní budovy Bauhaus. V Brně jsem byla trochu odtržená od svých kamarádů, proto jsem ráda, že nyní pracuji opět v Praze,“ říká a dodává: „V tiskárně uzpůsobujeme prostory k instalaci větších a výkonnějších tiskařských strojů. Mimo ocelové konstrukce je předmětem našich služeb pro objednatele i kontrola navazujících betonových konstrukcí, což doposud nebylo běžnou náplní mé práce, ale beru to jako výzvu.“ 

Příjemné povídání v Galerii Butovice u ranní kávy zakončujeme zajímavostmi z osobního života sourozenců. „Mám dvě malé děti, což už je samo o sobě velká, ale krásná starost. Těším se taky na to, jak s tátou zase vyrazíme na ledovce. Vysokohorská turistika je mým velkým koníčkem. Nikdy nezapomenu třeba na Monte Rosu, což je horský masiv na východě Walliských Alp, na hranicích Švýcarska a Itálie. Z vrcholu Signalkuppe jsme viděli od Mont Blancu, přes švýcarské Alpy do Rakouska a na druhé straně pak Miláno a dokonce v dáli Janov a jeho záliv. Byl to jeden z nejkrásnějších výhledů, který jsem kdy viděl, “ říká Honza, který ještě zmínil zážitek z dálnice u Milána. „Tam jedete třeba 100 km v kuse, vedle je železnice a nad tím vším unifikované viadukty. Všechny navlas stejné. To musely být tisícovky modulárních kusů. Nelíbí se mi to, ale chápu zase ekonomickou stránku věci,“ dodává.

„Co se sportu týká, já mám raději jednodenní výlety s kamarády na skialpech, běžkách nebo na kole," přidává se sestra Veronika, která upřednostňuje spíše jiný typ cestování: „Byla před časem ve Valencii, kde je na každém kroku vidět stopa architekta Calatravy, kterého jsem obdivovala už v rámci studia architektury na ČVUT. Před dvěma lety jsem se v rámci programu Erasmus v Rumunsku skamarádila s klukem ze Španělska, který Calatravu vůbec nemusí, stejně jako (prý) většina Španělů. Je pravda, že z dálky jsou jeho díla sice krásná, ale při bližším zkoumání detailů zjistíme zásadní nedostatky v technickém provedení,“ zakončuje naše povídání Veronika Rybářová.

Tento web používá soubory cookie k anonymizované analýze návštěvnosti webu. Více informací

 

Společnost EXCON, a.s. má za sebou 30 let úspěšného působení na trhu. I po generační obměně stojí pevně na svých tradičních základech. Více...